Lensedly Kaliště a Poddubí

Hrad Zlenice

Kdo stavěl Hrad Zlenice není přesně známo, ale můžeme mít za to, že to byl Oldřich (případně Ondřej), soudě podle jména, z rodu pánů z Říčan, dle všeho majitel tvrze zlenické, kterýž se soudil roku 1318 o zápis na zboží koutské. Oldřich ze Zlenic měl totiž spor s Ctiborem z Kožlí, že mu tento zloupil v Koutech (dolní část Poříčí) koně a dobytek za 100 hřiven. Někteří historikové říkají, že zboží zlenické a dubské snad i ježovské bylo příslušenstvím bývalého hradu Lštěň. Od tohoto knížecí hradu vydán prý veliký kus země za odměnu, či spíše za ochranu staré zemské cesty zvané „rakouské“ věrným Benešovicům, kteří sloužili věrně Přemyslovcům. Nedá se říci, že by Zlenice byly částí dubského panství, ač to možné je, ale je velmi pravděpodobno, že hrad Zlenice postavil majitel zlenické vsi.

Máme totiž listinu, ve které se praví, že Jan ze Zlenic, pravděpodobně syn Oldřicha ze Zlenic, osoba to stavu panského, zasedal na soudě zemském mezi jinými urozenými pány, (RH.I.68.116.) a byl svědkem spolu s Ondřejem z Dubé při prodeji hradu Bavorova r. 1351. Jan ze Zlenic zasedal na soudě zemském až do r. 1365. Roku 1351 zapsal Jan ze Zlenic hrad i s příslušenstvím

bratřím Štěpánu a Ježkovi z Tetína

s podmínkou, že mu budou platit 100 kop grošů českých úroků nebo nájmu, a Jan si ponechal právo, kdykoli panství prodati. V držení Jana ze Zlenic nacházíme hrad ještě r. 1365. Neznámým způsobem dostal se hrad v držení královské rodiny a roku 1378 dává císař Karel IV. Hrad Ježov, Zlenici s městečkem pod ním ležícím, z druhé strany Sázavy něco vsí a dvorů

Ondřeji z Dubé a na Leštně,

který byl nejvyšším sudím zemským. Kolem roku 1377. rozdělil hrady se zbožím mezi své tři syny. Nejstaršímu Ondřeji dal hrad Zlenici s dvorem poplužním, půl městečka Lštění a vesnice: Hlásku, Leňsedly, Turkovice, Hrusice a Mirošovice. Druhý syn Vaněk dostal Dubou s městečkem Odarncem a ostatními vesnicemi. Třetí syn Beneš obdržel hrad Leštno

Ondřej (III) z Dubé na Zlenici

O tomto Ondřeji z Dubé na Zlenici nutno šířeji se zmíniti. Narodil se r. 1320 a matka slula Eliška. V poměrné mladém věku dostává se ku dvoru jako nejvyšší zemský sudí. Jako vysoký zemský úředník přebýval většinou u dvora. Zde si již v mládí osvojil mezi šlechtou domácí i cizí vyšší dvorský styl. Byl jistě nadaným mužem, protože v mládí byl mu svěřen důležitý úřad, a že by svého vzdělání mohl nabýti na pražské universitě, není pro krátkost doby možné. Císař Karel IV. Si jej oblíbil a často jej brával sebou do ciziny. V Římě se Ondřej súčastnil svýkvětem našich předních rodů slavné korunovaceKarlovy na císaře římského. Při zájezdu do Řezna pověřil jej Karel úřadem komorniským. Rod pánů z Dubé, tehdy velmi rozvětvený, měl jeho vlivem u dvora velmi dobré pozice. Jmění pánů z Dubé nebylo získáno nějak nepoctivě. Své bohatství nabyli, když se počátkem 14. stol. na jejich panství našlo bohaté ložisko stříbra. Pan Ondřej z Dubé prožil celý zlatý věk Karla IV. A byl Karlovi spolu s Arnoštem z Pardubic velkou oporou a rádcem. Po smrti Karlovy byl však svědkem úpadku moci vlády Václava IV., a když r. 1394 byl král výbojnými pány zajat a uvězněn, Ondřej snaží se zjednat příměří, a pak odchází ze svého úřadu a žije v ústraní na Zlenicích. Zde napsal své slavné dílo: „Výklad na právo zemské české“ dílo v naší historické literatuře jedinečné. Spis věnuje králi Václavovi těmito slovy:

„Nejosvícenějšímu knížeti pánu a pánu Václavovi, říše římské vědy rozmnožiteli a českému králi milostivému a koruny české dědici přirozenému.“

„Já Ondřej starší z Dubé službu svů ponížení a hotové ku poslušenství Tvé velebnosti pane a králi moj milostivý. V tom jakožto Tvůj věrný k Tvé cti a k Tvému i vší země počestnému a obecnému dobru, psal jsem paměť svů, již jsem od svých předkov a od mnohých starých pánov, jenž zemi české právo milovali a sám jsa mnoho let v úřadu sudího nejvršího, za Tvého otce i za Tebe, se naučil, vedl a držel se svými věrnými tovaryši, aby tactná práva a zemský řád, se mnů, starším člověkem, neminula. Coť píši pane milý, tohoť se nelekám mluviti i hlásati před každým člověkem, neb pro jiné nečiním než pro Tvů česť a pro země české dobré.“

Ještě roku 1411 je pan Ondřej mezi svědky v rozepři M. Jana Husi s arcibiskupem Zbyňkem a uneversitou pražskou. Zemřel r. 1413 a pochován byl ve farním kostele hrusickém, kamž Zlenice farou patřili. Všichni historikové mají jen slova chvály a uznání o panu Ondřeji a jeho jméno je pro věčné časy zapsáno spolu i s jinými českými muži na průčelí budovy národního musea v Praze. Zůstala po něm vdova Anna a dcery. Zboží zlenické stalo se odúmrtím a král jako nejvyšší rozhodčí ve věcech odúmrtních, věnuje Zlenice

Půtovi z Častalovic a Bočkovi staršímu z Poděbrad

Půta měl jakési právo v Udašíně (panství kostelecké), neboť podával v tamním kostele nového faráře. Jan Půta se svojí matkou, nežil v dobré shodě s vdovou Annou. Ta musila so soudem domáhat svého věna a soud ji „ochránil na věnějejím.“ (Rtt.II.07). Od Bočka z Poděbrad koupil jeho díl na statcích, neboť dne 12. září 1415 v den narození Panny Marie, prodává dědiny své manské a to: hrad Zlenici, půl městečka Lštění, ves Hradišti, celou ves Lensedly, ves Hrusici s podacím kostelním, Mirošovici, jednoho mana v Udašíně, ves Hlásku, (dnes zaniklou) Cukmantl, Bohumile, v Ondřejově jednoho košťálníka (zahradníka) ves Šešim a Lomnici za 3050 kop (DD.r.LXI, 136-7, Ač III. 487-9)

rytíři Kunštovi z Konojed a Úšťku.

Svědky prodeje byli: Jan z Opočna, Oldřich z Černic, Petr ze Záchrásťan a Diviš Mrzák z Kostalic. Kuneš z Konojed se oženil s Markétou z Počepic, s níž měl děti: Jana mladšíhoz Konojed , Markvarta a dceru Bětu. R. 1429 Jan z Konojed jest podepsán jako rukojmí na smlouvě, dle níž Vilém Kostka z Postupic, seděním na Hrádku, prodal vsi: Dolinu, Bukol, Převory a Vlkovec Pešíkovi a Jankovi, bratřím od Stříbrné lišky, měštěnínům Starého Města pražského a jich sestře Práchně. R. 1434 drží Zlenice

Jan z Konojed mladší seděním na Zlenici

jehož podpis nacházíme na poslední vůli Anny, vdovy po Václavu Štukovi z Pítkovic, s podpisy Jana Košíka z Pětichvost, seděním na Lipanech a Matěje z Týnce, jíž připsal r. 1444 tvrz a ves Kuří. Po smrti Jana z Konojed (o Markvartovi není zmínky) ujala se zboží zlenického v roce 1444

Běta z Konojed a ze Zlenic

Byla provdána za Ctibora z Tloskovic s nímž držela r. 1450 zboží konojedské. Statky značně zadlužili, a nezbylo jim nic jiného, než je prodati za poloviční cenu odhadní 1600 kop míšeňských. Dne 2. listopadu v pondělí po Všech svatých prodává své zboží manské na ni dědictvím připadlé a sice: hrad Zlenici, ves Mirošovici, Hrusici, Lomnici, Chlum, Všešimy, Senohraby, půl městečka Lštění s přívozem, Leňsedly, Javorník, Doubravici a Bohumily s příslušenstvím

Zdeňkovi Kostkovi z Postupic

erbu zlatých hrabí v modrém poli. V Bartákových zápisech čteme však, že po zemřelých mužských členech zboží zlenické jako odúmrť dal král Zdeňkovi Kostkovi z Postupic seděním na Hrádku nad Sázavou ač s tím byly značné soudy následkem pletich Běty z Konojed a z Tloskova. Kostkové z Postupic pocházeli ze staročeské vladycké rodiny. V erbu měli na modrém ( dříve červeném ) poli štítu zlaté hrábě, nad helmou křídlo s hráběmi jako klenot vlčí hlavu. Prvím známým předkem byl Zdeněk, který držel v létech 1379 – 1401 Postupice u Benešova. Jeho manželka byla Anežka z Pětichvost. Jeho syn Zdeněk vyženil s manželkou Annou Myšlín a roku 1444 přebírá Zlenice. Svědky koupě byli: Hynek, řečený Medik z Waldeka, Jan z Říčan, Jan Hájek z Popovic, Mirek z Pětichvost. Nároky na Zlenice s příslušnými vesnicemi činil též Rozkoš z Dubé. Ve smlouvě mezi Kostkou z Postupic a Rozkošem z Dubé sprostředkované mosným smlovcem Zdeňkem ze Šternberka a z Konopiště, slíbil Kuneš všechno své právo k Zlenici se vším příslušenstvím Zdeňkovi z Postupic „dopátku před sv. Tomášem nejprvepříštím“ postoupiti a zemských desek vložiti, což však neučinil ani v roce 1445. Zdeněk z Postupic zemřel r. 1448 a správy statků ujal do zletilosti jeho syna, strýc

Zdeněk Kostka z Postupic

Tento statky značně rozmnožil. R. 1448 kupuje právo Markéty z Týnce na Hrusice, r. 1453 dostal všechnu odúmrť po vladykách z Konojed na zlenické zboží. R. 1454 dospěv plnoletosti, přebírá panství

Mikuláš Kostka z Postupic.

Nedrřel však jej dlouho. Když r. 1453 prodal Chrást, předává r. 1456 Zlenici se všemi vesnicemi a dvory

rytířůmBurjanovi, Zdeňkovi a Mikuláši, bratřím Trčkům z Lípy

za 2000 kop. Po dvou letech (1458) prodávají Tito Zlenici hluboko pod cenou za pouhých 50 kop zpět

Zdeňkovi Kostkovi z Postupic seděním na Hrádku.

Zápis vložený do zemských desek byl na rozkaz krále Jiříhozrušen a znovu obnoven r. 1463, když si bratři Trčkové statky své lépe ošacovali na 3000 kop.

To je poslední zpráva o Zlenicích jako hradu. Zlenický hrad, s Dubou i Ježovem r. 1466 zničen a vesnice připojeny ku Hrádku Komornímu.

Příčina zničení hradu Zlenice:

Po smrti Zigmundově vládl v Čechách 2 roky rakouský vévod Albrech. Po jeho smrti se mu narodil syn Ladislav, řečený Pohrobek. Správu v Čecháxh vedl Hynek Ptáček z Krkenštejna. R. 1444 zemřel a jeho úřad převzal Jiří z Poděbrad, jehož děd byl r. 1414 (Boček) držitelem Zlenic. R. 1448 zmocnil se Jiří Prahy, aby učinil konec pletichám pánů z Rožmberka a některé šlechty. V jeho vojsku byl na prvním místě Zdeněk Kostka z Postupic seděním na Hrádku, majitel hradu Dubé, později též Zlenic, dále Zdeněk ze Šternberka a rytíř Martin ze Střimelic. R 1452 uznán Jiří všemi stavy zemským správcem a dává úřad nejvyššího půrkrabí Šternberkovi a Kostku jmenoval později minemistrem. R. 1457 zemřel dědic trůnu 17.letý Ladislav............

Jiří sjednává s papežem r. 1462 potvrzení kompaktát, bezvýsledně však. Nastává opět neshoda mezi Prahou a Římem. Katolíci, třebas měli rádiJiřího, uznávali ve svém svědomí spíše poslouchati církve nežli jeho. Mor, který nastal v českých zemích na podzim r. 1463 a potrval do r. 1464, vyhubil mnoho lidu a šlechtických rodin. To dalo Jiřímu příležitost, aby posílil odúmrťěmi a poručenstvím svou stranu. Strana katolická nesla těžce tu újmu a proto část panstva utvořilar. 1465 Jednotu Zelenohorskou, již včele stál Zdeněk Konopišťský za Šternberka a nastaly domácí boje. Jiří měl být zbaven trůnu a králem měl být učiněn Matyáš, král uherský, jenž po smrti své ženy Kateřiny, dcery Jiříkovi, zdvihl válku proti svému tchánu. Šternberk, soused Kostkův, vedl odboj proti Jiřímu a hubil zboží Jiřího a jeho přátel. V těchto domácích bojích zničeny Zdeňkem Konopišťským hrady Kostkovy: Dubá, Zlenice, částečně Hrádek a Střímelice Hradové. Jestli byla zničena také ves Hláska, jak se Barták domnívá, dalo by se skoro pochybovati, jelikož se ještě r. 1525, při odhadu bývalého panství zlenického o ní mluví. Po jmenovaných hradech zbylo jen spáleniště a holé zdi pomalu obracely se v trosky. Obnoven pouze Hrádek, jenž později nazván komorním. Bouře domácích rozbrojů přenesly se jinam a pan Kostka neměl času na své záležitosti. Rozpoutala se válka mezi Jiřím a Matyášem, ve které Zdeněk Kostka padl r. 1468 v bitvě u hradu Šternberka na Moravě. Tím končí historie hradu Zlenice. Panství zlenické, dubské i hrádecké dostalo se Kostkovu synu též Zdeňkovi, který však zde nesídlil. Lensedly patřily od r. 1466 ku Hrádku Komornímu.