Hrádek Komorní nad Sázavou
Hrádek Komorní nad Sázavou (Hrádek)
Počátkem 16. stol. Přechází celé panství hrádecké od Zdeňka z Postupic v držení
Albrechta Rendla z Ušavy na Myšlíně.
Myšlín převzal v létech 1510-11. Byl královským prokurátorem, nejvyšším zemským písařem a podkomořím kral. českého . Držel jen zboží krátký čas, neboť prodal Myšlín a Hrádek nad Sázavou panu
Janovi Zajímači z Kunštátu na klášteře sv. Prokopa.
Který již roku 1437 dostal od císaře Zigmunda Hostivař u Prahy, k níž přikoupil klášter sv. Prokopa na Sázevě a Divišov. Postavil se do služeb pánů podobojí, súčastnil se r. 1440 dobytí Prahy. Když zemský správce Jiří z Poděbrad stal se českým králem, potvrdil mu roku 1460 vlastnictví Hostivaře. Jeho syn Ludvík Zajímač z Kunštátu převzal po otci Hrádek, koupí však se zadlužil, splátky nemohl dodržeti. Tak přebírá Hrádek opět syn Albrechta Rendla z Ušavy, Ludvík ponechává si jen Myšlín, který však prodalr. 1523.
Jaroslavovi ze Šelenberka.
Šelenberkové pocházeli ze starého rodu Buziců erbu zlatého štítu s černou sviní hlavou. Přibyslav držel r. 1318 hrad Šelenberk, od něhož pochází jeho jméno. Jaroslav ze Šelenberka byl synem Jiřího ze Šelenberka, držitele Kamenice, pozděi knížectví krnovského a Rožnova. Dodnes stojí hrad Šelenberk u Mladé Vožice.
Dříve, než Jaroslav panství hrádecké převzal, nechal si ho prošacovati čili odhádnouti a popsati. Z tohoto popisu r. 1525 získávámedata o stavu obcí a počtu usedlostí všech vesnic, náležejících ku Hrádku nad Sáz. Zápisem v zemských deskách zní:
„V sobotu po sv. Jakubu léta páně 1525 Mikuláš z Brukštejna na Libni, místokomorník království českého, majíce úřadu svého dědiny Ludvíka Zajímače z Kunštátu k Hrádku příslušející, totiž vsi: Božkov, Hvězdonice, Lhota, Mezihoří, …........., Dlouhé pole, Chlístov, Vranov spodacím kostelním, Bezděkov, Líšnici, Čakov, Údolnice, městečko Mnichovice s podacím kostelním, Lensedly, Struhařov, Choradice, Křivolaje, Bělokozly, Střimelice s podacim kostelním, Skvrnov, Mrchojedy, Přibyslavice, Rovná, Drletín, Ondřejov s podacím kostelním, Kaliště, Turkovice, Hradec, Hradové Střímelice, odhádal panu Jaroslavovi ze Šelenberka, mající sobě právo od Jana, Albrechta a Mikuláše, bratří Rendlů z Ušavy, se deskami zapsané a postoupené, item Hrádek zámek se staveními před hradem a dvorem, pivovárem, hrad Myšlín, pustý hrad Dubou, Ježov a Zlenici, a tvrz Struhařov též pustou“.
Opatrný královský komorník, dříve než panství koupil, nechal si jej ošacovati. Z šacuňku získáváme i pro historii vzácné zápisy, neb se dovídáme, kolik usedlostí bylo r. 1525 v každé obci panství Hrádku, který se nyní po majiteli, králov. Komořím, Komorním počal nazývati, k rozlišení od jiných Hrádků v Čechách.
Tehdy měly Lensedly 7 usedlíků a 2 pusty. S vypsáním jich byla uvedena i robota, kterou byli povini k bývalému panství zlenickému. Byli tito poddaní: Duchek, který platil 1 kopu a 4 gr., 1 slepici, 10 gr. Ženného a platu převozného 1 slepici, 10 vajec a sejr a nebo zaň 10 gr., Havelka, jako Duchek, Bartoň, jako předchozí, Vaněk 1 kopu, 12 gr. 1 slepici, převozného 1 slepici 10 vajec a sejr. Šimon, jako Duchek, Hláska (ves) 80 gr., Kačička, mlynář ( v nynějším hrušově) 32 gr. Vše rozumí se platu ročně.
Senohraby měly5 usedlíků a 2 pusty, Hrusice, 10 usedlostí a 10 poustek, Ondřejov, 33 usedlíků a 15 poustek, Kaliště 3 usedlosti a 1 poustku, pod Dubou 2 mlýny, rybárnu a poustku, Turkovice 4 usedlosti 1 poustku, Hradové Střímelice 15 usedlostí 1 poustku, Hradec 3 usedlosti a mlýn Propasť, Třemblaty 6 usedlostí a 1 poustka a pusté dvory poplužní v Bělčicích s tvrzí pustou.
Jaroslav ze Šelenberka vystavěl znovu pustý Hrádek, přes řeku zřídil dřevěný most a u Chocerad vybíral mýto. Zemřel 15. března 1556. Po jeho smrti prodali jeho synové a dědici Petr, Sigmund, Jan, Jiří a Albrecht panství za 19.300 kop grošů českých
Janovi mladšímu z Valdštejna.
Členu známého rodu pánů z Valdštejna, kteří odvozují svůj původ od Markvarticů. Původní erb, kráčející lvice, změnili na zlatého lva ve skoku, v modrém poli, štít rozdělili 4 části, změnili jeho pole. Jan mladší z Valdštejna byl nejvyšším za císaře Maxmiliána II komořím a místodržícím. Vlastnil též některé statky zbraslavského kláštera, od Smiřického ze Smiřic koupil Zvánovice s dvěma usedlíky a křemou. Za jeho vlády dobývalo se v Hradových Střímelicích stříbro, z něhož nechal raziti mince se svým poprsím. Oženil se s Magdalenou z Vartenberka r. 1565, s níž získal četné statky. Po této Magdaléně nazván kopec nad Ondřejovem, kterémuž se říkalo „Mandina hůra“ později „Manda“, na níž dnes stojí hvězdárna, založena továrníkem Fričem, jehož předek je známý z pražského povstání r. 1848. R. 1928 daroval Frič hvězdárnu s celým objektem Karlově universitě.
Roku 1559 v pondělí po sv. Matěji, apoštolu Páně, v přítomnosti Albrechta Bryknera z Brykštejna a na Libni, císařským prokurátorem, a Štefánem Voškobrhem z Voškobrhu, úředníkem kapitoly pražské, předal dědičně kněz Mikuláš, opat řádu kanonického sv. Augustina, nejvyššímu sudímu král. Českého Janovi z Valdštejna a na Hrádku n/S, ves Teplejšovice (okr. Benešov), ležící mezi grunty pana Jana z Hrádku, s lesy, rybníky a jednoho poddaného, náležejícímu ktémuž klášteru, ve vsi Zderadicích, (ves u Kutné Hory) podací právo v Mrchojedech a lánem dědin a luk, jež držel teplejšovický rychtář, s vejsadní krčmou, se vším panstvím, za roční komorní poplatek 26 kop, jež měl odváděti klášteru. Plat měl skládati 2x do roka, vždy o sv. Havlu a o sv. Jiří a plat měl býti zapsán do zemských desek. Jako záruku převzal klášter vsi rychtářství mirošovického a to: Mirošovice Senohraby, Lomnice a Všešimy, se všemi platy, lukami, potoky a rybníky. Kdyby Jan z Valdštejna splátky nedodržel, mohl klášter s jedním komorníkem od desek zemskýchpřevzíti jmenované vesnice a držeti je tak dlouho dokud by Jan splátky nezaplatil klášteru. Z dědin Mrchojedských měl Jan z Valdštejna klášteru Pany Kateřiny platiti 1 kopu ročně. Jan z Valdštejna zemřel v pátek v den sv. Víta r. 1556 a vládu nad panstvím hrádeckým dostal jeho syn
Adam mladší z Valdštejna.
Pan Adam sloužil třem císařům : Rudolfovi II, Matyášovi a Ferdinandovi II. Roku 1600 jmenován nejvyšším sudím, r. 1611 najvyšším hofmistrem a roku 1616 místodržitelem v Praze. R. 1615 jmenován Valdštejn komisařem sbírek daní na zaplacení král. Dluhu, vzniklého za války s Turky, téhož roku připsal mu císař Rudolf II znojemský hrad na Moravě, r. 1617 měl se účastniti korunovace Ferdinanda II, ale pro nemoc nemohl. Válka s Turky vyčerpala úplně státní pokladnu, a proto kvůli vypsání daně nařídil r. 1603 císař Rudolf popis obyvatelstva, zjištění stavu far, ovčáckých mistrů, mlýnských kol a ze všeho daň vypsati. Soupis prováděn dle krajů (v té době 14), Poplatníci roztříděni: majetky císařské, rytířské, panské, městské, duchovní a též majetek svobodníků. Židé platili dávky z domů, neboť majetek nesměli míti. Daň vybírala vrchnost u poddaných gruntovníků, byl-li grunt opuštěn, platila daň vrchnost sama. Poddaný platil z gruntu 24 grošů míšeňských, neb 12 grošů českých. Faráři 1 a půl kopy míšeňské, mistři ovčáčtí půl kopy, pacholci čtvrt kopy, z každého mlýnského kola se platilo 30 grošů českých, z komínů (nad střechou) 10 grošů míšeň. Daň z komína vyhražena pouze hradům, zámkům, klášterům a farám. (nehražená města daň neplatila) . Židé platili ze zásob a domů. Osoby rodu mužského od 10 do 20 let platily půl zlatého, nad dvacet let 1 dukát. Adam mladší z Valdštejna, v té době držitel Hrádku.... provedena nová sbírka daní ve stejné výši jako předchozí. Adam z Valdštejna přiznal, že má 537 poddaných, 5 far, 3 mistry ovčácké, 6 pacholků, 42 komínů. Zaplatil daní 332 kop. Pan Adam byl mírný starohusita, byl nakloněn katolíkům, neuznal vládu „Zimního krále“ a roku 1618 varoval české stavy před revoltou proti Habsburkům. Nebylo dbáno jeho varovného hlasu a bylo mu snášeti různá příkoří od stavů. Po nešťastné bitvě bělohorské jmenován císařem nejvyšším půrkrabím a se svými syny povýšen do stavu hraběcího. Hospodařil na svých statcích, vrácených mu po Bílé hoře. Zemřel v Praze r. 1638 a pochován u sv. Víta v kapli sv. Magdaleny. Měl 5 synů a panství převzal
Jan Viktorin z Valdštejna.
Vjakém stavu zůstalo panství komornohrádecké po četných nájezdech ve válce 30tileté, nejlépe se dá zjistit z popisu vesnic r. 1651, který se však nezachoval. Dle berní rulle z r. 1648 (předchozí z r. 1654) bylo v Lensedlech 5usedlostí a 3 chalupy 1 usedlost a 1 chalupa pustá, v Kališti 3 usedlosti a 1 pustá, v Turkovicích 4 usedlosti a 1 grunt a 2 chalupy pusté, v Senohrabech 5 usedlíků, v Ondřejově 9 usedlostí a 27 chalup, 5 chalup bylo opuštěných, ve Zvánovicích 6 usedlíků a 2 pusté chalupy. V Třemblatech 5 usedlostí zničených . Ves Hlaváčov celá zničená, pole používala vrchnost, v Hrusicích 5 usedlostí schopných hospodaření, 5 gruntů, 2 chalupy a 2 chalupnické živnosti zničeny. V Hradových Střímelicích 11 usedlíků a 3 pusté chalupy. Zmizela úplně ves Hláska. R. 1648 prodal Jan Viktorin z Valdštejna Mrač Bernardovi z Martinic a r. 1650 opět Ronov a Kuneberk, r. 1663 za 18.000 zlatých břevnovskému klášteru Benediktínů Sázavu a to tvrz, pustý pivovar, mlýn poplužní ležící pod klášterem, rychtu vedle kláštera, vesničku Vesce, pustý mlýn Kazkov, lesy výměry 26 léčí a část řeky Sázavy. Panství opět zvětšuje koupí Hradenína. R. 1673 přebírá panství:
Jan Karel hrabě z Valdštejna.
Oženil se s Annou Marií Švihovskou, s ní měl dceru Kateřinu Rosalii Marii a syny Jana Václava a Pavla Podivína. R. 1693 prodal Antonínu Kysrdlovi z Chodů Ostředek. Umírá r. 1708 a panství přebírá jeho nejstarší syn
Jan Václav hrabě z Valdštejna.
Domhér olomoucký a probošt mladoboleslavský. R. 1713 předává Komorní hrádek s jinými statky svému strýci Františku Josefu hraběti z Valdštejna za roční důchod 11.000 zlatých. Když v únoru r. 1722 zemřel převzal panství jeho syn
František Josef hrabě z Valdštejna,
který držel panství jen do roku 1733 a 17. listopadu téhož roku jej prodává
Janu Adolfovi Metschovi,
tajnému radovi a říšskému kancléři. Od něho dostává statky jeho dcera
Marie Karolina Metsch,
provdaná za hraběte Jana Josefa z Khevenhüllerů, cizozemce, který přišel s králem Ferdinandem do Čech. Členové rodu toho jsou původu franckého a přijali své jméno dle sídla v Khevenhüllu v Korutanech, kde se jméno prvně objevuje roku 1301. Jan Josef z Khevenhüllerů, tajný rada, rytíř řádu zlatého rouna a nejvyšší hofmistr, se svolením manželky přijal do svého erbu i erb své manželky Marie Karolíny Metsch a ke svému jménu přijímá i její jako posledního potomka rodu. Sňatkem s ní získal r. 1751 Komorní Hrádek. Jemu a jeho prvorozenému synu propůjčen titul říšského knížete. Jeho bratr Jan František z Khevenhüllu byl biskupem ve Víd. Nov. Městě. Druhý bratr Jan Leopold proboštem v Uhrách.
Kněžna Marie Karolina dala postavit r. 1765 nedaleko Hrádku v lese kapli, již posvětil sázavský opat Leander. Kaple nazvána „Loretánská“ byla však r. 1787 císařem Josefem zrušena. Přestože byla kněžna Marie Karolina cizinkou, zasloužila se o náš kraj. Na její přímluvu povýšen Ondřejov na tržní městečko a zřízeny četné školy na panství. Dala též základ škola v Mirošovicích. R. 1755 založen Janem Josefem z Kh. Špitál pro 10 nemocných. Po jeho smrti nastupuje v držení panství jeho syn
Jan Zigmund z Khevenhüllerů z Aichelbergu
majorátní pán a rakouský ministr v Itálii. Kormě Hrádku držel též Ostředek. Zemřel r. 1801. Po něm přebírá Hrádek kníže Karel Maria z Khevenhüllerů.
Zemřel bezdětný r.1823 a panství připadlo jeho bratru Františku osefovi z Khevenhu“llerů. Po jeho smrti (2.června 1837) přišel K. Hrádek na jeho syna
Richarda z Khevenhüllerů a Aichenbergu
hraběte z Vysoké Ostrovice, svobodného pana na Landškrouně a Werberku. Richard se oženil s Antonií hraběnkou Lichnovskou (zemřela 1870) hudebně nadanou, zbožnou a lidumilnou paní, která vykonala mnoho dobrého pro obyvatel svého panství. Z manželství zůstali dva synové: Jan Karel Jan František. Kníže Jan Karel z Kh. Odešel s arcivévodou Maxmiliánem do Mexika, jako plukovník bojoval po jeho boku a byl svědkem tragického jeho konce. Za šťastný návrat sého syna dala kněžna Antonie z Kh. U Komorního Hrádku stoící kapličku obnoviti a na přední stranu dala napsati: „Antonie z Khevenhüllerů Metsch, rozená Lichnovská, dala tuto kapli z vděčnosti za šťastné navrácení svého syna Karla z výpravy do Mexika dne 22. září 1865 obnoviti.“
Jan František z Khevenhüllerů
nastoupil po smrti svého otce v držení panství. Oženil se s Edinou, hraběnkou Clam-Gallasovou. Jejich potomci, držiteli panství komornohrádeckého, které v poslední době pozůstávalo jen z lesů, odstěhovali se r. 1945 do Rakous a mimo jiný movitý majetek odnesli prý veškerý písečmný materiál, který byl v hrádeckém archivu uschován.Tak archiv, který byl dříve nepřístupný pro náš kraj ztracen a my musíme se spokojiti, tím, co bylo až dosud nalezeno. Jsou to pozůstatky z rozličných listin v českém zemském archivu, který však při velkém požáru r. 1541, téměř vyhořel. Dále jsou to opisy z berní rulle z r. 1648 pak opisy katastrů tereziánského 1713 a josefínského z r. 1785 a katastru stabilního z roku 1841.
